Počátky ochotnického divadla v Křenovicích se datují od roku 1905, kdy byl založen při jednotě Sokola Křenovice dramatický kroužek, který se stal nedílnou součástí činnosti sokolské jednoty.
    Divadlo začalo svou činnost v hostinci č.p.156, kde si pořídilo v sále nové jeviště. Po představení se jeviště rozebralo, aby se mohla konat taneční zábava. V lednu 1912 se jednota přestěhovala do hostince č.p.11, kde majitel nechal postavit nový sál. Na svůj náklad nechala jednota zhotovit jeviště a ochotnické divadlo znovu ožilo, i když jen na krátkou dobu. Během 1.světové války byla činnost zastavena a obnovena až po roce 1918.
    Divadlo proslavilo Křenovice po celém okolí, soubor byl zdatný a představení měla vždy vysokou úroveň. Hostoval zde i profesionální brněnský režisér. Mezi úspěšné hry se řadí: Ženská válka, Podzimní manévry, Jan Vývara. Ochotnický soubor Sokola sehrál kolem 50ti divadelních představení a jeho činnost zanikla po 2.světové válce.
    V roce 1920 vzniká v Křenovicích další divadelní soubor pod hlavičkou Dělnické tělovýchovné jednoty. Jeho počátky byly svízelné. Malé jeviště, kulisy na tři scény, téměř žádné židle, takže před představením chodili ochotníci židle půjčovat a po představení vracet.
Toto období trvalo asi dva roky, kdy se soubor natolik zotavil, že si dovolil zakoupit skládací židle, a vybavit scénu nutnými rekvizitami.
    Prvním režisérem byl zdejší učitel a prvním představením byla Maryša bratří Mrštíků, která se hrála ve Slavkově a v létě v přírodě. Soubor dále nastudoval řadu her i operet jako: Janošík, Průboj, Růže ze Sibiře a další. V roce 1925 bylo postaveno nové jeviště, ale hrálo se i v přírodě „Za humny“.
     Roce 1938 se soubor odmlčel, ale přesto pod hlavičkou Národního souručenství odehrál několik her a v roce 1946 jako poslední uvedl hru Ve znamení býka.
    V roce 1922 vzniká při jednotě Orla dramatický kroužek, který nachází azyl ve Spolkovém domě, jenž byl jednotou zakoupen. Tento soubor se může pochlubit řadou dobrých představení. Velmi často se hrály hry o Kašpárkovi, dále hry pro dospělé například Kutnohorští havíři, Matka, Dva bratři, nebo operety Modrý husar, Růže z Argentiny apod.
Zde již bylo jeviště zařízeno vybavením na dobré technické úrovni. Bohatý byl osvětlovací park a velký výběr profesionálně vyrobených kulis firmou Máca z Újezdu u Brna. Tehdy bylo vybudováno přírodní jeviště na tehdejším orelském cvičišti.
    Při založení jednotného tělovýchovného spolku po 2. světové válce byla jednota Orla i s celým inventářem převedena do Sokola. Tímto byla ukončena i divadelní činnost jednoty Orla, kdy se oba bývalé soubory sloučily.
    V roce 1949 ožívá v Křenovicích divadlo Místní osvětové rady divadelní hrou Soupeři. Tehdy se zde sešla celá řada dobrých ochotnických herců. Svoji činnost zde začíná budoucí profesionál, scénograf Antonín Vorel a to nejen jako výtvarník, ale i jako režisér a herec. V těchto letech vzniklo mnoho pozoruhodných představení : Ostrovského – Les, Filozofská historie, Jíra Danda aneb chudák manžel.
    Z iniciativy A.Vorla bylo zrenovováno jeviště v hostinci u Žáčků. Představení se již nehrají v tradičních „mácových“ kulisách, ale každá hra je vybavena dle Vorlových návrhů novou výpravou. Osvětlovači se učí pracovat se světlem a projekcí, děvčata učí tančit brněnský choreograf Ivo Psota. Z repertoáru stojí za zmínku Moliérův Chudák manžel, Evženie Grandetová, Hra o lásce a smrti, Kaviár nebo čočka, Majitelé klíčů, Sluha dvou pánů. Tehdy měl soubor snad přes padesát členů a inscenací se hrálo i několik během roku.
    Po delší odmlce se v roce 1982 hlásí k práci mladší generace. Nejprve se odehraje několik pohádek a repertoár se začíná měnit. Z programu Večerního Brna se odehrála hra Drak je drak a Hamlet IV. S tímto představením vznikají problémy s STB a hrozí zákaz činnosti.
Díky Místnímu národnímu výboru, mohl soubor dále pokračovat.
    V roce 1984 zemřel dlouholetý scénograf Městského divadla Brno a bývalý člen ochotnického divadla v Křenovicích pan Antonín Vorel, který nám byl po celou dobu své profesní kariéry nápomocen. Se souhlasem paní Vorlové byl soubor přejmenován na Divadlo Antonína Vorla.
Během roku 1985 renovuje firma Divadelní technika Újezd u Brna osvětlení s moderní regulací, pořizují se nové horizonty a opona. Vznikají další inscenace: Balada z hadrů, Kat a blázen, Limonádový Joe (zde se poprve objevuje v hlavní roli na jevišti Lada Jelínková ml., dnešní herečka Činoherního klubu Praha) a mezi tím další pohádky. Soubor není velký, jsou problémy s obsazením a proto zde vystupují i ochotníci z okolí. Her se ujímají další režiséři a nastupují další mladí herci. Na scénu přichází další hry: Dívčí válka, Tři Alberti a slečna Matylda, Peklo v hotelu Westminster a velice úspěšná Loupežnická pohádka. Hry jsou uváděny i v okolních vesnicích. V roce 1999 inscenace zdramatizovaných biblických příběhů Černošský pán bůh a páni Izraeliti se přes krajskou přehlídku účastní celostátní přehlídky ve Vysokém nad Jizerou. I když se soubor zúčastnil několika okresních a krajských přehlídek, tato účast ve Vysokém byla první.
    S dalším divadelním představením Herkules a Augiášův chlév se divadlo opět přes krajskou přehlídku v Němčicích na Hané dostává do celostátního kola ve Vysokém nad Jizerou, kde získává několik cen. Do roku 2006 soubor nastudoval a odehrál ještě hry: Žebrácká opera, 1+1=3, Divotvorný hrnec, Ženich pro čertici, Pohádka ze smetiště, Hamlet IV a Čáry báby Coktykle aneb tři zlaté zuby děda Vševěd.
    Prostředí a vybavení divadla, podpora sponzora OHL ŽS, a.s. a Obecního úřadu, který se stal majitelem hostince a sálu umožňuje dobrou práci. Obecní úřad zajišťuje opravy a úpravy celého objektu: úprava podzemí jeviště, nové sociální zařízení, ústřední vytápění, šatny pro herce a stavba nového jeviště.
Nyní soubor s velkým nadšením připravuje komedii Ze života hmyzu, která je společným dílem Karla a Josefa Čapka z roku 1922. Těší se na svoje příznivce při dalším představení.

© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si www stránky zdarma!Webnode